Jitka Molavcová, kdysi dívka s kytarou, dnes muzikálová hvězda a šansoniérka

Třináct písní obsahuje novinkové album Jitky Molavcové, které dostalo název Zčistajasna. A proč se tak album jmenuje? Podle protagonistky prý vzniklo díky nápadu „dobrého muže“ Lubomíra Houdka z nakladatelství Galén. Ten si byl dobře vědom toho, co zpěvačka na svých sólo šansonových koncertech uvádí, navíc věděl, že ji nedoprovází nikdy jiný, než skvělý klavírista Petr Ožana, což stačilo jednak k realizaci studiové nahrávky, tak k vydání mimořádného alba.

Některé šansony zpívá Jitka Molavcová  už od svých pěveckých prvopočátků, třeba Lásko má, což je píseň, kterou se kdysi proslavila Hana Hegerová a se kterou se Jitka Molavcová   účastnila talentové soutěže  v roce 1970. Těžko říct, jak ji ve svých devatenácti letech adeptka slávy zpívala, každopádně festival tehdy s přehledem vyhrála, aby vzápětí získala angažmá v pražském divadle Semafor. Tehdy ji mnozí nazývali "dívkou s kytarou". Něžných i lehce rozverných písniček měla toho času více než dost, tak jako tak šlo ovšem o příslovečné začátky, protože až v Semaforu chytila ten pravý vítr.

Postupem času uplatňovala stále více stránek svého talentu (prohloubení herecké práce, využití hry na různé hudební  nástroje, rostoucí podíl klauniády) a prosadila se tak mezi přední osobnosti zábavného umění. Stala se nejen oblíbenou zpěvačkou, ale zároveň i komediální  (a vpravdě muzikálovou) herečkou a v neposlední řadě divadelní partnerkou Jiřího Suchého.

V proudu času vyzrála, což dokládá už řadu let a nejnověji na aktuálním albu, nazvaném Zčistajasna. K šansonům měla Jitka Molavcová blízko už od mládí. I když zpívá jinak než  starší kolegyně Hana Hegerová, má na tomto CD také dvě její písně (Surabaya Johny, Co mi dáš). Molavcové herecko-pěvecký styl má svébytnou barevnost a velmi specifické znaky.

Pro zpěvačku, která právě v komorních dramatech opírá svůj jemný barevný hlas a mnoha proměn schopný hlas, se zdají být ideální klasické šansonové písně. Vedle zmíněné skladby Surabaya Johny jde také  o skladbu, nazvanou Sny holky ze šmucighotelu,  o Barbara Song a píseň Mluv dál, jejichž autorem je Kurt Weill a jejichž vynikající texty přebásnil Jiří Suchý. Ten je podepsán i pod dvěma křehkými a přitom vtipnými básněmi, které se proměnily v působivá melodramata. Zatímco Kancelář je dílem jeho samotného, píseň Můj pes famózně zhudebnil Jiří Šlitr.

Nechybí ani píseň Proč je to tak z legendární semaforské inscenace Dobře placená procházka (poslední nastudování v Národním divadle Praha v roce 2006), kde si v režii Miloše Formana Jitka Molavcová zazpívala roli tety z Liverpoolu. Na albu ovšem nebudete postrádat ani Esopa a brabence (Jaroslav Ježek/Jiří Voskovec/Jan Werich) či zpěvaččinu oblíbenou skladbu Můj přítel swing, kterou napsal a původně nazpíval Arnošt Kavka.

Poslední písní na albu Zčistajasna je jeden z vůbec prvních českých šansonů - Otep myrhy, duchovní anonym ze 14. století. Před lety jej Molavcová nastudovala v programu, který připravila společně s Alfredem Strejčkem a Pavlem Jurkovičem. Jde tak o hudební připomínku  náročného projektu, čerpajícího především z kulturního bohatství středověku.

Šansonové album Jitky Molavcové, kterou na nahrávce (ale i na koncertech) doprovází klavírista Petr Ožana, má nejen obdivuhodnou hudební náplň, ale obsahuje i vyčerpávající text na bookletu. Vedle několika černobílých fotografií a všech textů ocení majitelé tohoto CD jistě také zpěvaččiny postřehy a názory.

CURRICULUM VITAE JITKA MOLAVCOVÁ

I když pražská rodačka (*17. 3. 1950) vystudovala polygrafii na Střední průmyslové škole grafické, umělecké ambice měla od dětství. Už jako dítě školou povinné se učila pod odborným vedením hře na klavír a kytaru. Ostatně jako "dívka s kytarou" vyhrála soutěž Talent 1970, kterou vyhrála se šansonem Hany Hegerové Lásko má a od téhož roku je v angažmá pražského Semaforu.

Snad jen pamětníci vzpomenou na její hity Hej, Tóny, Dám ti růži, Nové boty, Několik let jsem čekala, Vzít lásku do dlaní, Teď hádej a mnohé další. Na začátku točila s TOČRem nebo Orchestrem Karla Vlacha. S písní Hádej, kde to je vyhrála v roce 1975 tehdy slavný festival Děčínská kotva.

Po úspěšném angažmá v řadě inscenací (Kytice, Smutek bláznivých panen, Elektrická puma, Víkend s Krausovou) se postupně z lyrických rolí přehrála do hlavní ženské osobnosti divadla Semafor, která s Jiřím Suchým tvoří  populární dvojici. Dnes už legendární je i její postava Žofie Melicharové, která se prvně objevila ve hře Jonáš dejme tomu v úterý.

Stejně tak si zahrála v dlouhé řadě televizních pohádek (namluvila také Večerníček Káťa a Škubánek), dětských pořadů (Malý televizní kabaret, Studio Kamarád) nebo celovečerních filmů jako Hvězda padá vzhůru, Žena pro tři muže, Prázdniny pro psa, Amadeus nebo Saturnin. V roli hraběnky Kolowratové hrála v německém historickém seriálu Saský lesk a pruská sláva. Bohatá je přitom i její diskografie, je autorkou několika pohádkových knih.

Díky všestrannosti získala Jitka Molavcová nejrůznější ceny a uznání, jako „Nejlepší komička roku“ byla v roce 1990  poctěna cenou Vlasty Buriana. Vedle domácího Semaforu se uplatnila i na scéně karlínského Hudební divadla, a to v hlavní roli muzikálu Hello, Dolly!, za jejíž ztvárnění získala  prestižní Cenu Thálie za rok 1996.

V Karlíně se ještě objevila v inscenaci Zvonokosy, v pražském Národním divadle zase ve hře Dobře placená procházka. Respekt však získala i spoluprací s Janáčkovým kvartetem na hudebně literárním projektu Důvěrné listy Leoše Janáčka. V roce 1997 byla oceněna za uměleckou tvůrčí činnost Cenou Masarykovy Akademie Umění.

A její kariéra v Semaforu, kde vystupuje neuvěřitelných padesát let? Zpívající herečka, která zahraje na banjo nebo saxofon, dodnes zaujme komediálním ztvárněním mnohých písniček, ale i svým mladistvým vzhledem. Lepší jevištní partnerku si principál Semaforu nemohl ani přát - jejich sehranost je ostatně obdivuhodná.

V roce 2018 se Jitka Molavcová představila se sólovým šansonovým recitálem, kde ji doprovází klavírista Petr Ožana.

Robert Rohál

Foto Galén