Léto je ideální příležitostí připomenout si nejčastější chyby, kterých se lidé při podávání piva v horkých dnech dopouštějí. Chlazení v mrazáku místo v lednici, namrazování sklenic nebo ponechání láhve v rozpáleném autě mohou negativně ovlivnit chuť i aroma. Hlavní výčepní zážitkového centra Pilsner Urquell: The Original Beer Experience (PUX) Matyáš Wiaczka vysvětluje, proč přechlazené pivo ztrácí svou přirozenou sladkost, jak mu škodí vysoké teploty a proč v největších vedrech osobně sahá po šnytu.

S rostoucí teplotou se mění nejen způsob, jakým lidé pivo pijí, ale i typ, po kterém sahají. Podle průzkumu agentury Ipsos pro Plzeňský Prazdroj z roku 2025 roste v horku skokově obliba nealkoholického piva. Při teplotách do 19 °C po něm sáhne 30 % lidí, kolem 29 °C už polovina a jakmile teploměr přesáhne třicítku, volí nealkoholické pivo 77 % dospělých.

Jedním z nejčastějších letních omylů je přesvědčení, že čím studenější pivo, tím lepší. Realita je opačná. „Pivo se takzvaně zavře a vy pak téměř nepoznáte, co vlastně pijete,“ vysvětluje Matyáš Wiaczka efekt přechlazení. Při příliš nízké teplotě mizí jemné chuťové a aromatické složky, jako první ustupuje přirozená sladkost a více vystoupí nepříjemně štiplavá hořkost.

Podle Kodexu péče o pivo v gastronomii Českého svazu pivovarů a sladoven je optimální teplota piva pro konzumaci 6 až 8 °C, skladovací teplota sudů a tanků pak 5 až 10 °C. „V největších vedrech bych se nebál pivo nachladit k pěti stupňům, ale ne níž,“ radí Wiaczka. Moderní výčepy mají navíc dokonale izolované vedení piva od sudu až ke kohoutu, takže výkyvy okolních teplot by na kvalitu neměly mít vliv.

Mrazák ani namražená sklenice pivu nesvědčí

Skutečný problém nastává při nesprávném skladování mimo sklep nebo chladicí box. Vysoké teploty poškodí chuť i aroma ještě dříve, než se pivo dostane k výčepu. Zvlášť špatně dopadá pivo ponechané delší dobu v rozpáleném autě – vysoká teplota urychluje jeho stárnutí a může vést až ke vzniku pachuti připomínající papír nebo lepenku. Prudké zchlazení už tyto změny nevrátí.

Pivu nesvědčí ani namražená sklenice. Dát půllitr na hodinu do mrazáku se může zdát jako skvělý nápad, ale výsledek potěší málokoho. „Půllitr zásadně nenamražovat,“ zdůrazňuje Wiaczka. Ledové sklo ničí pěnu a pivo podchladí podobně, jako kdyby bylo načepované příliš studené. Pokud ale pivo podchladíte ještě před načepováním nebo otevřením, dá se situace zachránit – stačí ho nechat pomalu ohřát zpět na ideální teplotu.

Proti horku pomůže šnyt

Pokud v horku pijete pomaleji a klasická hladinka vám zteplá dříve, než ji stihnete dopít, nabízí se elegantní řešení. „Takovým hostům doporučuji šnyt. Díky většímu pěnovému polštáři zůstává déle čerstvý,“ říká Wiaczka. Zahraniční i domácí hosté podle něj objednávají podobně a zájem o kvalitně načepované pivo zůstává vysoký bez ohledu na počasí.

Od ledu z rybníků k ležáku

Potřeba udržet pivo v chladu provázela pivovarnictví dávno před vynálezem moderních chladicích zařízení. Zásoby ledu se připravovaly už v zimě – těžil se přímo z pivovarských rybníků, jakmile byl dostatečně silný, a následně se ukládal do hlubokých sklepení, často vytesaných do skály. Tam vydržel i přes léto a pomáhal chladit pivo v nejteplejších měsících. Spodně kvašená piva se tradičně vařila během chladnější části roku a několik měsíců zrála ve studených sklepech. Právě s tímto dlouhým skladováním souvisí i název „ležák“.

Ať už si dáte klasickou hladinku, v horku zvolíte šnyt, nebo sáhnete po nealkoholickém pivu, rozhodují především správná teplota, čisté a mokré sklo a pečlivé načepování. Díky nim si pivo zachová chuť i vůni i v nejteplejších dnech léta.